Havaj - Učebna

 HAVAJ
Učebna



Samozřejmě, nebyla by škola bez učeben. Každý předmět má zde svou speciální učebnu, ale samozřejmě i pár náhradních učeben tu je. Každá z nich má nejmodernější vybavení. Kvůli Výjimečným jsou ovšem lavice udělány zvlášť, tudíž je minimální možnost podvádět. Ve škole se nachází i pár nevyužitých, zapomenutých učeben.


Komentáře

Fe María Toledano píše…
*Neskutečně se těšila na první hodinu. Přišla o 15 minut dřív a vybrala si lavici úplně vzadu. Vybrala si toto místo naschvál, aby mohla pozorovat všechny ostatní a zůstala před nimi skryta. Své spolužáky chce pozorovat a až poté se rozhodne, co s nimi. Vylovila si z tašky všechny potřebné pomůcky - penál, sešit, učebnice. Pomalu sem začnou spolužáci chodit a Fe je upřeně pozoruje. Místy se jedná o zvláštní osoby se zvláštním stylem. Jakmile začne zvonit, všichni si poslušně sednou a čekají stejně jako Fe María. Té přestane bít srdce, jakmile spatří podobnou postavu k jednomu...počkat. To je on. Její pan učitel je ten muž, kterého potkala v baru a líbala se s ním. Snaží se chovat, co nejpřirozeněji, ale nedokáže z něj spustit zrak. Jak se jí stýskalo po jeho hnědých očích...*
2. prosince 2020 v 4:53
Jacob William Logan píše…
*Upřímně se těšil na první hodinu. Pečlivě se připravoval a věřil si. Po dlouhé době vypustil z hlavy blondýnku z baru. Přesně na čas dorazil do učebny, jakmile překročil práh dostal zvláštní pocit. Odložil si věci na katedru a otočil se ke třídě, když se mu náhle pohled zastavil na drobné blondýnce. Koukala na něj stejně překvapeně asi jako se on díval na ni. Rychle se ovládl a pozdravil třídu a představil se. Vysvětlil jim pravidla jeho hodin, harmonogram a další věci. Na začátek si pro studenty připravil literární kvíz, který jim sám rozdává. Jakmile je u lavice Fe, nedokáže odolat a usměje se na ni. Snad si jen toho nikdo nevšiml. Ke konci hodiny po kvízu informuje své studenty na jednu věc.* Poslední věc ode mne dneska je, že máte všichni možnost se přihlásit do literárního kroužku, který vedu já. Budeme tam číst knihy a zároveň psát své vlastní příběhy. Vše hradí škola, kdo chce, ten se může přihlásit na nástěnce nebo online formou. Děkuji za pozornost a nashledanou.* Jen co dořekne poslední větu začne zvonit a všichni studenti se zvedají k odchodu. Jacob se nenápadně mrkne po Fe Maríe.*
2. prosince 2020 v 5:51
Fe María Toledano píše…
*Bylo zvláštní jej vidět jako učitele. Neví, čeho se teď víc bát. Zda-li jeho ignorování či jeho pohledů. Snad si i Fe María zachování aspoň zdání správného přístupu k učiteli. Snaží se příliš neusmívat, ačkoliv by si to kdokoliv mohl vyložit jako platonickou lásku. Její srdce přestane bít, jakmile Jake prochází kolem její lavice. Nutkání podívat se na něj je silnější, proto to také udělá. Nelituje a s radostí se na něj také usměje.* Děkuji. *Kvíz je pro ní hračka, během chvilky jej rozluští, ale nechce na sebe upozornit, tak se drží zpátky. Navíc nechce být hned první den označena za šprtku. Nápad literárního kroužku se jí líbil, i kdyby jej nevedl Jacob. Hned se do něj přihlásí. Jen, co se zbytek třídy rozejde na další hodinu, nepotřebuje Fe ani jeho vybídnutí a už je u něj.* Takže...pane profesore. Copak potřebuješ? Potřebujete?*Zarazí se a hned opraví.* Chtěla bych se zeptat jak to bude teď mezi námi poté, co se stalo v baru? Budeme dělat jakoby nic? *Neodváží si doufat. Teď by zlomené srdce nedala. Ale to přijde ať už odpoví jakkoliv.*
3. prosince 2020 v 12:52
Jacob William Logan píše…
*Nečekal, že konec hodiny uteče tak rychle. Bál se jí čelit. Obával se její tvrdohlavosti nebo laskavosti. Z toho večera tušil, že se jí něco děje v osobním životě...ví ovšem, že by se mi nesvěřila. Když přišla k jeho katedře, viděl její bojovný výraz, měl rozpačité pocity. Na jednu stranu ji chtěl říct, že to nemůže fungovat, ale na druhou jí chtěl obejmout, že on, Jacob, všechno spraví. Nechal ji v klidu domluvit a mezitím vytáhl jednu knížku ze své brašny. Podá ji Fe.* Chtěl bych ti půjčit tuto knihu, myslím, že by se ti mohla líbit. Co se týče nás dvou...nechci zapomenout na to, co se stalo, ale jsem teď tvůj profesor... *Na chvilku se odmlčí a přebere si rychle myšlenky.* Bude lepší, když si udržíme vztah učitele a studenta. Kdybych býval věděl, že budeš moje studentka tenkrát v baru, tak bych...nic nezměnil. Ta noc byla jedna z nejkrásnějších. Jen...nechci přijít o svou práci, když jsem ji dostal. Ničeho s tebou ale nelituji. Dokážeš udržet to, co se mezi námi stalo, v tajnosti? *Prosí ji pohledem, ackoliv by nejradši řekl, že oni dva to zkusí a vyjde to, ale nemůžou.*
5. prosince 2020 v 8:31
Fe María Toledano píše…
*Nechápavě na něj zírá, když vytáhl z brašny knihu. Proč ji dává knihu? Že by chtěl, aby oni fungovali? Zažehlo to v ní jiskru naděje, dokud on nezačal mluvit. Slova ji hřejou na hloupém naivním srdíčku, ale zárověň bodají jako ledový nůž. V jeho pohledu vidí, jak moc ho bolí ji říkat taková slova. Bohužel mu Fe rozumí. Přeje mu jen to nejlepší. Snaží se na něj usmát, ale vzejde z toho jen chabý pokus o úsměv.* Děkuji za knihu, pane profesore. Nebojte se, dokážu to udržet v tajnosti. Budu se chovat diskrétně. Na shledanou. *Vezme knížku, dá ji do batohu jako by se jednalo o poklad a odchází z učebny. Nečekala, že první den se hned první hodinu pokazí.*
5. prosince 2020 v 13:20
Jacob William Logan píše…
*Bolí ho, když vidí, jak ubližuje svými slovy Fe. Tohle si nezaslouží. Obdivuje, jak je statečná, ale Jake si přeje, aby nikdy už nemusela. Nejraději by ji před vším ochránil. Nemůže se na to dívat, tak sklopí oči k zemi.* Děkuju, vážím si toho. *Zvedne pohled k ní a přikývne.* Na shledanou. *Rozloučí se s ní. Jakmile za ní se zavřou dveře, povzdechne si a sbalí si věci do brašny a jde na další hodinu.*
6. prosince 2020 v 6:42
Okomentovat