Havaj - Ředitelna

 HAVAJ
Ředitelna



Uzavřená místnost pro pana ředitele, moc často si sem žáky nezve, tresty a vyhrožování má na starosti jeho manželka, která má svou kancelář před ředitelnou. Nikdy ředitelovi nechybí v jeho místnosti fotka a Annie, speciální obraz a malá knihovnička. Ředitelna skrývá mnoho tajných sejfů, kufříků a jiné věci.


Komentáře

Vypravěč píše…
Dívky se nenápadně dostanou do ředitelny, celou cestu se nechovaly podezřele, jen jako dvě studentky, které si vyrazily v neděli ráno na procházku po škole a poznávají ji. Jakmile dorazí do ředitelny, vrhnou se k mohutném mahagonovému stolu a začnou jej prozkoumávat, každá z jedné strany. Několik minut se nic neděje, když náhle Tessie zašeptá: „Mám to!“ Fe María se k ní připlazí a společně si přečtou hádanku. Ta zní takto:
Nejsem zrak, čich, sluch, hmat a ani chuť,
jsem sensus communis, tak už se vzbuď.
Jsem tvoje schovaná intuice,
v poličkách moudrosti dvatisíce.
Chvíli na to děvčata tupě zírají, nechápajíc hádanku. Fe María vezme mobil z kapsy a hádanku vyfotí. Když by na to nepřišli tady, třeba se k tomu vrátí na pokoji. Následně Tessie vyřkne tato slova: „Co je zrak, čich, sluch, hmat a chuť?“ Načež jí Fei odpoví: „Smysly, ne?“ V tu chvíli Fei napadne, že to cizí slovo neznají, a tak jej hodí do překladače. „Sensus communis znamená zdravý rozum, nebo šestý smysl.“ Posledního sousloví se chytila Tessie. „Zase smysl! Takže to nějak souvisí se smysly. Schovaná intuice...to je šestý smysl. Takže tohle máme. Polička moudrosti dvatisíce?“ Ani Fei nedá poslední věta hádanky spát. Rozhlédne se kolem sebe a spatří obrazy, knihovnu, skříně, psací potřeby, a podobně... V poličkách...co má poličky? Knihovna, skříně. Poličky moudrosti...knížky! Fei se se vzrušeným úsměvem otočí k Tessie. „Růžičko, je to v knihovně. Poličky moudrosti. V knížkách najdeš moudrosti! Takže to bude schovaný šestý smysl v knihovně? S číslem 2000?“ Koukne na Tessie, jestli jí nenapadne něco lepšího. Ta s úsměvem přiskočí k poličce a začne hledat. Fei María se k ní přidá a několik minut usilovně hledají šestý smysl a cokoliv s tím spojeno. Po patnácti minutách hledání se Tessie uchechtne. „Přijde mi to docela lehký. Podívej, našla jsem knížku s názvem Šestý smysl.“ Zvedne jí a ukáže. Společně si sednou a začnou otáčet listy. Nejdříve se jedná o normální knihu, než naleznou stránku, která se barevně vymyká těm ostatním. Je světlejší a obsahuje krátkou básničku a čísla k ní. Fei to opět vyfotí. Jde se znovu na luštění. Jenže obě dvě uslyší kroky, mířící k ředitelně. Rychle knížku vrátí na místo a schovají se za závěsy. Naštěstí dotyčná osoba šla jinam, jen ne do ředitelny. Děvčata se tak vrátila ke svému úkoly. V tichosti se mezi sebou domluvili, že ještě chvíli tam budou, pokud to nevyluští do půl hodiny, vrací se zpět na pokoj.
18. listopadu 2023 v 8:32
Vypravěč píše…
Básnička zní takto:
Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil
A potom mu to bylo líto
a do dlaní tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se bál a neubál
A držel ale neudržel
tu vodu v prstech bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil; kamenuj
A prosil ale neuprosil
a bál se ale neubál
a studánka je plná krve
a každý u ní jednou stál
Pod tím stojí tato čísla:
1) 2+7/ 1+10
2) 3+6/3+7/1+17/1+10/2+17/1+2/3+12
3) 1+5
4) 3+6/1+6/autorovo příjmení + 4/ 1+2
18. listopadu 2023 v 8:45
Vypravěč píše…
Děvčata nad tím marně si lámala hlavu, ale jejich domluvená půl hodinu odezněla a ony vrátila knihu zpět na její místo. Fei to měla vyfocené a mohly to vyluštit u sebe na pokoji. Jak by pak vysvětlovali panu řediteli, co u něj dělají v ředitelně na koberečku, když si je tam ani nepozval? Obě dvě se vrátili na pokoj, každá si šla dělat něco svého. Tessie si vytáhla mobil a začala scrolovat na instagramu. Fei se ještě jednou podívala na hádanku a nebyla z toho o nic moudřejší, než byla předtím. Z luštění jí začala bolet hlava, a tak si vytáhla učivo a začala se učit, co všechno za první týden probrali. Takhle to trvalo celý týden. Nebyl večer, kdy si holky k sobě nesedly a nezačaly luštit ony záhadná čísla. Všimly si, že některá jsou stejná, tudíž znamenalo to, že ať už pod sebou skrývají cokoliv, je to totožné. Fei mezitím zjistila autora básně. „Jan Skácel. Nějaký Čech.“ Oznámila Tessie, ta po ní chtěla, aby to jméno napsala na papír. Zkoušela zjistit, jestli když dá Skácelovo datum narození + 4 roky, jestli něco nevyjde, ale nevypadalo to nadějně. Totéž zkusila s datem úmrtí a datem, kdy báseň vyšla. Nic z toho nevypadalo jako ta ostatní čísla. Fei napadlo to sečíst, ale pořád tím nic nezjistila. Jednoho dne na hodině literatury s Jakem Fei něco napadlo. Snažila se tak moc si svého milovaného nevšímat, přičemž poslouchala každé jeho slovo. Jednou řekl, že spolu literatura a matematika souvisí. Básničky se musí rýmovat a rýmu dosáhneme tak, že budou v určitém rytmu. Toho lze dosáhnout určitou délkou slov, atd. Fei po hodině počkala a zkusila rytmus, jestli to nějak spolu nesouvisí. Zkusila to zadat umělé inteligenci, ale ani ta si s tím nevěděla rady. Asi to s rytmem nesouviselo. Věděla, že největší pomocník je autorovo příjmení + 4. Fei už měla chuť zajít za Jakem, jestli by něco nevěděl, ale dbala rad tajemného průvodce. Seděla v pokoji ve tmě za stolem, svítila jí pouze lampička a otevřeným oknem jí vítr cuchal vlasy. Zírala na autorovo příjmení a čtvrté písmenko bylo „C“. Náhle jí to trklo. První část číselné dvojice jí byla neznámá, ale ta druhá znamenala pořadí daného písmena ve slově. Takže první část je...řádek? A tak to zkusila. Druhý řádek, sedmé písmeno....Z. Usmála se. To vypadá nadějně. Po několika chvílích luštění ji vyšla věta. „ZA OBRAZEM U OTCE“. Takže budou muset zpátky do ředitelny. Domluví se na večer s Tessie a naplánují si, jak tam vlezou.
18. listopadu 2023 v 10:16
Vypravěč píše…
Večer přišel a děvčata se převléknou do černého. Fei si musí zakrýt své blond vlasy, aby nebyly vidět. Potají se vkradou do ředitelny a mobilem si posvítí na všechny stěny, každá z nich zkoumá co je za každým obrazem, ale najdou to, co hledají až za obrazem skotské krajiny. Fei trkne, vždyť je ředitel ze Skotska. Protočí nad svojí hloupostí oči a odhrnou obraz. Jakmile se tak stane, spadne na k jejich nohám kus papíru. Zvednou ho a každá si ho potichu přečte.
Dne 15. července Dneska jsem poznala někoho nového. Šla jsem na procházku s mým pejsek Albertem, když jsem potkala toho človíčka. Bylo to o dva roky asi starší a strašně moc mi to bylo podobný. Deníčku, nechci to prozradit, kdo to byl. Bojím se, že by si tento deník přečetl tatínek a vím, že by z toho nebyl nadšený. Prozradila mi to dneska mamá. Všechno, konečně to vím! Žádné bádání, hledání a špízování. Ale mamá mi řekla, že si musím dát pozor na pusinku. Papá by z toho prý nadšen nebyl. Ale abych se vrátila k hlavnímu příběhu, tak jsem si s tím stvořením popovídala. Sice bylo takové zamlklé, ale hned jsem poznala, že má dobré srdce.

Zmateně se na sebe podívají. Super, první část výpravy hotová. Nyní se vrátí ke knížce Šestý smysl a rychle v něm naleznou klíč. Vrátí se k ředitelově stolu a zkoušejí do které dírky klí pasuje. Během deseti minut vyzkoušejí téměř všechny šuplíky s klíčovými dírkami a zbývá jeden. Tessie nemrhá časem a rychle klíč zasune. Překvapeně se na sebe podívají. Padl. Otočí s ním a šuplík vyjede. Uvnitř je slíbený deník. Vezmou ho, šuplík zamknou, klíč vrátí do knížky a společně s deníkem a vyrvanou částí deníku utíkají zpátky do pokoje. Ani dnes je nikdo nechytil. Byla to náhoda nebo je tajemný rádce hlídá?
18. listopadu 2023 v 10:45
Okomentovat